Tak máme před sebou zítra zcela mimořádně další úplňkovou noc v jediném měsíci. K tomuto jevu dochází jen jednou za tři roky a takovému druhému úplňku ve stejném měsíci se říká Modrý.
Pro mne byl ten předchozí úplněk obzvláště silný, protože luna procházela Kozorohem, což je moje sluneční znamení. Mezidobí mezi těmito úplňky jsem strávila na své milované Sardinii, odkud jsem se včera vrátila, ale o té až příště. Právě totiž získává jasné kontury další významná kapitola českého kurandeřího příběhu a já se s vámi o to nemohu nepodělit.
Přede mnou leží poslední již zalomená verze mého překladu další Mamaniho knihy, která je zcela volným pokračováním Kurandery. Mám k ní zvláštní vztah, ještě bližší než ke Kurandeře. To ona vlastně za všechno může. Četla jsem ji jako první a právě ji jsem se kdysi rozhodla zprostředkovat překladem i vám. Po dohodě s nakladatelstvím ale dostala přednost Kurandera.
Pro českou verzi prošel nakonec mnou navrhovaný název Hadí žena, protože původní název Žena se stříbrným ohonem (ocasem) kvůli své dvojsmyslnosti v češtině neprošel nakladatelskou radou. Tak snad se vám bude líbit název i obálka s kondorem, kterou grafik vytvořil v podobném stylu jako byla Kurandera. Aspoň se vám bude v policích či na pultech knihkupectví dobře hledat.
Probíhá poslední čtení, poslední ladění. Jak řádky plynou před mýma očima, vracím mě to v duchu do loňského léta, které jsem strávila překládáním v pronajatém domku mezi vinicemi kousek od jezera Garda. Každý den deset stránek. Hodinu za hodinou, den za dnem. Dnešní počasí to loňské italské v mnohém připomíná. Tentokrát ale sedím “na rodné hroudě”, na zahradě u pokutického rybníka, což je pravda o poznání méně známá vodní plocha než Garda.
I když je možná slavné místo mnohem blíž, než si kdo umí představit. Naše zahrada totiž leží na úpatí stolové hory Úhošť, která je vyhaslou sopkou a také dávným keltským hradištěm. A zároveň jedním z pravděpodobných míst, kde se mohl nacházet slavný Vogatisburg, tedy hradiště, z něhož kupec Sámo odrazil památný útok Franků.
Je to opravdu zvláštní. Celé dospívání jsem hleděla z okna kadaňského sídliště do dálky a měla jsem pocit, že mne ty dálky volají. To volání bylo tak silné, že jsem odešla ještě v ten samý den, kdy jsem složila maturitu. Musela jsem navštívit posvátná místa v Indii, na Sardinii, v Irsku a v Peru, abych se skrze ně dostala pěkně velkým obloukem po více než dvaceti letech zase zpátky. Ale nebyl to ztracený čas.
A jak tu tak sedím, poslouchám kvákání žab a kochám se výsledky svých prvních pěstitelských pokusů (kdo by to byl do mě kdy řekl?!), uvědomuji si, že mě možná nevolaly ty dálky ale tahle hora. Když se procházím nahoře po planině obklopená krajinou, která jako by patřila do úplně jiných časů, srdce se mi rozbuší dávnými vzpomínkami a zároveň cítím ve své duši obrovský klid.
S úplňkem vyrazím nahoru. Dostávám se tam do jiného časoprostoru, podobně, jako se mi to dělo v ruinách posvátného chrámu v Peru nebo v útrobách posvátného vodního chrámu Santa Cristina na Sardinii před několika dny. Jako by tak můj překlad této knihy od ležící přede mnou tato místa symbolicky spojoval.
Úhošť je silné energetické místo, které mne přivolalo zpátky. A jako bych se až díky všem těm vzdáleným místům, která jsem navštívila a věcem, které jsem se během těch cest naučila, dokázala na toto místo teprve teď správně nacítit. Jako bych k němu nějde cestou získala klíč. Všechno v našem životě má svůj význam. Nic není zbytečné.
Modrým úplňkem jsem dneska začala a Modrým úplňkem skončím. Shodou okolností totiž právě jím končí platnost slevy 500,- za včasné přihlášení na můj zářijový workshop Kurandera 1 – Žena ve své síle. Ještě zbývá pár míst. Pokud se k nám tedy chce některá z vás přidat a oslavit s námi mimo jiné i podzimní rovnodennost, je třeba pro uplatnění příjemné slevy přihlásit se a uhradit zálohu během zítřka.
Mějte krásné letní dny
Vaše Lucie Chaya