Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /data/web/virtuals/135082/virtual/www/domains/luciechaya.cz/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244

Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /data/web/virtuals/135082/virtual/www/domains/luciechaya.cz/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246
lucie chaya rozjímání
Blog
2

TVÁ CESTA SI TĚ NAJDE


Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /data/web/virtuals/135082/virtual/www/domains/luciechaya.cz/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244

Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /data/web/virtuals/135082/virtual/www/domains/luciechaya.cz/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

Ke čtyřicetinám mi v rámci tušeného zlomu vesmír nadělil jakousi dvojitou kuranderovskou zkoušku toho nejtěžšího kalibru, o které si můžete více přečíst zde:

A tak jsem se čtyřicítkou nastoupila kuranderovskou cestu naplno, jako bych ani neměla jinou volbu a opustila z velké části novinářský svět. Vím, že mám “komunikovat” k lidem dál, ale o jiných, mnohem důležitějších věcech. A tak se s novoluním zrodily i tyto mé nové stránky a první příspěvek do mého blogu, který právě čtete.

Když jsem otěhotněla, bylo mi čerstvých dvacet. Rok a půl předtím jsem odmaturovala na výborné v jednom menším severočeském městě, byla jsem úspěšnou studentkou Filosofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Studovala jsem dva ročníky vysoké školy v rámci jednoho roku a přitom si přivydělávala tlumočením. Mluvila jsem čtyřmi jazyky a měla jsem pocit, že se přede mnou otevírá celý svět. Jen si vybrat.

První myšlenka, která mi prolétla hlavou, když jsem se to dozvěděla, že ve mně roste nový život, se nesla v duchu radostného úžasu: “Jééé, tak to až mi bude čtyřicet, tak mému synovi ( od první chvále jsem věděla, že to bude syn) bude dvacet a mě čtyřicet (Zdálo se to tak nepředstavitelně daleko!). Bude dospělý a já budu mít ještě celý život před sebou. Začne další etapa mého života.”

Vůbec jsem to neřešila. Jako by to tak mělo být. Součást vesmírného plánu, i když mně v tu chvíli nepochopitelného. Těžko říct, jak je to možné, ale už tehdy jsem nějak věděla, že čtyřicítka bude představovat zásadní přelom v mém životě. Vůbec jsem ale tehdy nemohla tušit, že se to naplní vrchovatě. A úplně mi to vlastně dochází až teď.

Dalších dvacet let by se dalo směle přirovnat ke zběsilé jízdě na horské dráze, kterou skropilo i mnoho bolestných slz. Ty přišly velmi záhy. Ve dvaadvaceti už jsem byla sice úspěšná, ale rozvedená studentka a také matka dvouletého syna, samoživitelka. Asi si dovedete představit, jak mě při hledání práce všude vítali s otevřenou náručí. Nadějné horizonty přede mnou zčernaly jako hořící listy papíru.

Když tedy čtyřicítka zaklepala minulý měsíc na mé dveře ( a v této souvislosti musím souhlasit s mým oblíbencem Normanem Wolkerem, o kterém ode mně ještě hodně uslyšíte, že…..), chtě nechtě jsem bilancovala, co se od té doby všechno stalo. Výchova syna, dva rozvody, samovolný potrat, tragická smrt partnera, přes dvacet různých profesí, několik let života v zahraničí. Jakoby neviditelná ruka existence zhustila několik životů do jediného.

Mnohokrát jsem se v slzách ptala proč. Mnohokrát jsem pod tíhou bolesti doslova lehla k zemi a pak se zase zvedla jako fénix z popela. Vždy o něco moudřejší, silnější, pokornější. K tomu jsou nám koneckonců všechny životní zkoušky dobré, ne? A celých těch dvacet let jsem měla někde hluboko ve svém nitru lehký, téměř neznatelný pocit, jako by to bylo všechno jakýsi druh přípravy. Jakoby to mělo vše nějaký hlubší smysl, na který jsem v tu chvíli nedokázala dohlédnout. A dnes při terapiích s klienty a klientkami to najednou chápu. Díky tomu, že jsem mnoho věcí, se kterými přicházejí, prožila na vlastní kůži, dokážu se do jejich situace vžít mnohem lépe. A to že jsem dnes matkou již téměř dospělého syna, mi v tom pomáhá nemalou měrou.

S ubýhajícími roky se vše zintenzivňovalo a ubíralo stále více jedním konkrétním směrem. Objevila jsem v sobě vizionářské a léčitelské schopnosti, zjistila, že práci s energií máme v rodině a že mě můj dědeček celé dětství vlastně učil, aniž bych si toho byla vědoma. Vše se začalo skládat v posledních letech jako dokonalá mozaika.

Mnohé mi osvětlilo setkání se šamanismem, ke kterému mě přivedly knihy H.H. Mamaniho, které jsem pak následně začala překládat do češtiny. Jeho výcvik, cesta do Peru a vhled, který mi umožnilo setkání s posvátnou bylinou ayuhaskou, dokonaly zbytek. Jako bych se kontaktem s tímto světem „za oponou“ vrátila “domů”. Začala jsem si vzpomínat. Asi nejtěžší ale bylo to celé přijmout.

Vím, že mám přinášet inspiraci dalším lidem, ženám, ale i mužům, a toto poslání jsem před lety za jedné úplňkové noci přijala. Při širokém záběru svých aktivit jsem ze svého směru v průběhu času několikrát sešla, ale vždy jsem byla velmi důrazně vrácena zpět na cestu, která mi byla předurčena.

Dnes už s pokorou naslouchám.

A pokud vás bude to, co budu v tomto blogu ode dneška občasně sdílet, inspirovat, budu jen ráda. Jeho vznikem se plní jedno z mých předsevzetí. Použít své dosavadní novinářské zkušenosti k šíření informací, které mi připadají důležité.

 

Vaše Lucie Chaya

 

2 komentáře
  • Renata Ondrova

    krasne, inspirujici, motivuji, jen tak dal Luci, tve radky jsou vzdy radosti, tesim se na nove clanky a postrehy:)

  • Peťa

    Děkuju za všechno napsané, schované za těmito řádky, a za to žité s Tebou. Ať se Ti tady krásně a s Láskou píše, já to budu s Láskou číst… 🙂

Leave Your Comment

Your Comment*

Your Name*
Your Webpage

Home